Mobily

1. prosince 2018 v 18:52 | Matěj |  Názory
Opět zdravím! Chtěl bych se podělit o mé vzpomínky k mým mobilům. Všichni jsme jednou měli mobil.
 

VÁNOCE KLEPOU NA VRATA

30. listopadu 2018 v 17:16 | Matěj |  Téma týdne
Zdravím! Asi se trochu divíte, proč by vánoce klepaly na vrata :/ Problém je v tom, že doma mám vrata, které pak vedou ke dvěřím. Kdyby klepaly na dveře, tak by bylo před štědrým dnem. Ale dnešní článek budou mé vzpomínky na vánoce!


Pamatuji si, že mi byly tak tři a já dostal na vánoce červenou motorku na baterku. Hrozně jsem si ji tenkrát přál a dokonce jsem se pak od mamky dozvěděl, že jeli pro ní se mnou, což si taky pamatuji, ale mě bylo řečeno, že ji dostane někdo jiný a doteď si pamatuji, že jsem byl fakt smutnej. Já jsem si ji fakt prál! Na štědrý den ji schovali tak dobře, že já ji nenašel ani pod stromečkem. Otevřel jsem všechny dárky, ale motorka nikde. V tom jsem začal být ještě víc smutnej a asi jsem se i rozbrečel, protože jsem nenašel svoji motorku, kterou jsem si tak strašně přál. Samozřejmě když rodiče viděli, tak mi ji hned dali a já měl strašnou radost. Od té doby i v létě jsem s ní pořád drandil jako na pořádné motorce!
Byly mi čtyři a já si přál kuchyň pro malé děti. Pro tu už jsem s rodiči nebyl, takže to pro mě bylo vělké překvapení. Když jsem ji pod stromečkem rozbalil, tak ta dětská radost zase byla na maximum. Byl to takový sporák se dvěmi pulty po stranách a k tomu umělé jídlo, pánvička apod. Prostě věci do kuchyně. To jsem vařil jako správný kuchař! Ačkoliv jsem si přál umělohmotnou pistol na vánoce a to opravdu hodněkrát, tak jsme doma měli pravidlo, že na vánoce se nedávají zbraně, ať jsou z plastu nebo z čehokoliv, tak na vánoce se pistole nedávají. Odnáším si to doteď a určitě to budu někdy učit i své děti. Vždyť na vánoce se neválčí!
Dále si pamatuji vánoce, kde mi bylo už 10. Přál jsem si takzvaný minibike, což je vlastně malá normální motorka, která nemá řazení. A dopuručuji už radši malým dětem koupit pitbike. Minibike mi tehdy udělal opravdovou radost, proto si to i do teď pamatuji, ale dva dny po štědrém dnu se rozbila převodovka, takže jsme tenkrát kupovali novou. a po dvou týdnech mi odešlo startování, jelikož se to nestartuje pákou jako normální motorka, ale jako třeba pila na šňůru. A ta šňůra se utrhla úplně, takže jsme kupovali nové strartování, které jsme stejně kupovali ještě asi dvakrát, protože pořád se rozbíjelo. Ovšem pro mě jako pro vybláznění to bylo úžasné. Hlavně v létě, když bylo horko.
Bylo mi 11 a já si prál herní konzoli jménem Playstation 2. Připomínám, že v to byl rok 2014 a v té době si každý přál už Playstation 3 nebo 4. Pamatuji si to proto, že jsem měl opět obrovskou radost, ale už to není tak dávno. Bráchové si dělali srandu, že mě najdou ještě ráno jak držím ovladač a něco hraju. Herní konzole na které jsme všichni hrávali fotbal nebo nějakou bojovou hru. Úžasné vánoce!
Byl rok 2015, měl být 2016 a já dostal sportovní kameru! V té době bylo GoPro tak drahé, že jsem dostal SJcam 4000. Dalo se s ní fotit i natáčet pod vodou. Záběry a vše okolo bylo úžasné. Natáčel jsem s ní skoro každý den. Když jsme byli s bráchou v AquaParku, tak jsem tam natáčel a záběry byly opravdu krásné. Ale jednou mi spadla venku do trávy a udělala se mi na ní lehká rýha. Na čočce a když s ní natáčím, tak to prostě překáží, jestli někdo nevíte co s tím, tak mi napište do komentářů.
Tentokrát se posuneme o rok dále a je rok 2016 a já dostal sedací pytel. Ten jsem si v té době nepřál a přál jsem si Iphone. Já vím, rozmazlenec dá se říct. Ale i za ten pytel jsem byl šťastnej a měl jsem radost. Dostal jsem k němu repráček na Bluetooth. Takže jsem seděl v pytli a poslouchal svoji oblíbenou hudbu METAL. Doteď si na pytel (sedací!) sednu. Je to praktická věc, která se hodí.
No a jsme u loňských vánoc. Tentokrát jsem nechtěl tak drahou věc. Nechtěl jsem telefon, ale kytaru! Někomu to přijde divné, ale já chtěl hudební nástroj. Nechtěl jsem chodit na žádnou školu o kytaře. Vše se dá naučit doma. I kamarád mi to tehdy říkal, protože se na ní naučil doma a hrál mi kolikrát na skypu. Kytara mi udělala opět strašnou radost. Hraju na ní furt, už na ní dá se říct umím. Naučil jsem se na vánoce Jingle Bells. Naučil jsem se ji vybrnkávat. Trénoval jsem v létě, v podstatě pořád.

Nevím jaké budou vánoce letos, ale chci, abychom se všichni sešli u stolu zdravý, plný elánu a bez žádných starostí. Tady malinko souvisí téma týdne a to je Změna. Jakmile skončí vánoce, tak pro mě je těžké si zvyknout, že vánoce jsou u konce. Já děkuju za přečtení. Tento článek je fakt dlouhý a je to asi většina co si pamatuji. Všechny vánoce mi udělaly radost. Ale nejvíce pro mě stejně znamená se sejít u toho stolu a být ten večer s rodinou..

Moje tajemství

23. listopadu 2018 v 14:46 | Matěj |  Téma týdne
Zdravím
Téma týdne, je v krátkosti Tajemství. Protože to co mě někdo neví a já o tom vím, tak je v podstatě tajemství. Každopádně dneska to nechci podat jako vysvětlování, ale formou příběhu, jelikož mi přijde, že to člověk lépe pochopí.


Milý Deníčku, dneska jsem poprvé dala klukovi pusu. A vím, že to budeš vědět jenom ty. Bylo to krásné a nikdy jsem neměla tak skvělý pocit. Kluk byl můj nejlepší kamarád a podle mě už asi s ním i chodím. Ale nechci říkat, že to tak je. To mi musí říct on sám. Zároveň se mu chci omluvit. Jelikož si o sobě hromadu říkáme, tak jsem mu neřekla, že mám závislost na Energy drincích. Snažím se před ním nějak skrýt. Nechci mu to říkat, protože by se semnou možná přestal kvůli tomu bavit. On ty sladké hnusy nemá rád. A jestli ho ztratím, tak mě to bude hodně mrzet, nýbrž ho mám moc ráda. Možná mu někdy dám tebe přečíst. Ale chci nějaké soukromí, takže mu tě ukážu za dlouho. Doufám, že až se s ním setkám, tak seberu odvahu a řeknu mu to. Nechci před ním nic tajit a vím, že cokoliv mu řeknu zůstane jenom mezi náma. Ale o té závislosti nikdo neví, ani rodiče. Vypiju je vždy tajně.

Co je vlastně Tajemství?
Věc, kterou o mě nikdo neví nebo věc, kterou ví jen někdo. Ale tajemství je v tom případě i cokoliv co o nás někdo ví. Jelikož to zůstane jen v okruhu lidí. Příběh je trash, to tak nějak i vím. Ale popisuje téma týdne úplně přesně. Každý má nějakou věc o které nikdo neví. Líbí se mi, že toto téma týdne navazuje s tím předchozím a to Studna Lží. Tajemství nebude utajeno navždy. Jestli si ale myslíme, že nějaká věc, kterou tajíme, že nám dá se říct někoho vezme (př. kamarád), tak souhlasím s tím, že je blbost to někde říkat. Nedávno jsem se svou nejlepší kamarádkou (pro mě je jako sestra) řešili, že její kámoška kradla, když spala. U ní doma samzřejmě. Kámošce budeme říkat paní K. Paní K. ukradla nějaké oblečení a pak všude říkala jaká je kráva, že to udělat nechtěla apod. A chápu sestru, že jí to mrzelo, protože vím, že nenahradím dobrou kámošku. Mrzelo i mě, že s tím má takové starosti. Každý má tajemství. Někdo větší a někdo menší, ale vždy bude tajné, dokud ho někdo neřekne.

Já moc děkuji za přečtení a všichni mějte věc, kterou nikomu neřeknete, protože pokud o vás bude někdo všechno vědět, nebudete mít žádné soukromí. Sejdeme se zase u jiného článku
 


Lež

13. listopadu 2018 v 16:03 | Matěj |  Téma týdne
Lež..
Věc, kterou vídáme skoro každý den. Tohle téma se mi hondě líbí, protože lež může být cokoliv. Ať už jsou to drby nebo škola. Lhát může každý a všude. Vždy ji v životě potkáme, ať už ve školce, škole nebo práci. Bude opět všudy přítomná. Někdy lže jen pro svůj úspěch. Ale jedna lež v životě nebude možná trápit a to je lež milosrdná. I když by neměla nikomu ublížit, tak když na to člověk, kterému lžete přijde, tak trápí ještě víc než pravda.
Drby jsou taky lži a jsou to zrovna lži, které nesnáším mnohem víc než když mi někdo lže normálně. Jak někdo může vědět jak to chodí u mě doma, s kým kamarádím apod. Je to přesně STUDNA LŽÍ.
Pokud mi ale někdo normálně lže do očí a je to můj nepřítel, tak to se nedivím a neřeším to. Ale pokud mi lže člověk, kterému já věřím, tak jsem z toho hodně smutnej. Už jen kvůli tomu, že zjistím co je to za svini. A potom s tím člověkem nechci mít nic společného, jelikož i kdybych mu dal druhou šanci, tak vím, že mě zase zradí. Děje se to opravdu v jakém-koli věku. Ať u mě (v 15) nebo u dospělých lidí.
Nechápu co je na tom tak těžkého říct pravdu. Přiznat se, že jsem udělal blbost. Já když udělám něco u čeho vím, že za to budu potrestán, tak se přiznám. Za prvé mě lež dožene a za druhé vím, že jsem blbec a odpykám si to. Kdybych něco ukradl a budu to muset zaplatit, tak nebudu lhát a přiznám se. Ale nic neukradnu, abych nic platit nemusel. Dost lidem lež projde, ale dožene je karma nebo zrovna lež.
Nikdo není dokonalý vymyslet perfektní lež a nikdo během 5 minut nevymyslí žádnou dobrou lež. Pokud si myslíste, že vám někdo lže, tak se ho ptejte na stejnou věc ve které vám lže, ale ptejte se jinou formou. On se pak stejně přeřekne. Doufám, že není na světě tolik lidí, aby lhali.
Děkuji za přečtení a nelžete.

Minulost

11. listopadu 2018 v 17:07 | Matěj |  Názory
Minulost
Je všudy přítomná a vždy procházíme třemi líniemi. Minulost, přítomnoust a budoucnost. Každá vteřina jede touto trilogií. Někdy na minulost vzpomínáme rádi, ale jsou opět chvíle, kdy bychom na minulost raději zapoměli. Minulost se opakuje a zároveň nás minulost poučuje. Opakují se nemoce, aby jsme se poučili a nemuseli bychom je chytnout. Ale nejsou to jen nemoce.
Máme vzpomínky třeba na dětství nebo na vánoce,výlety apod. Problém by byl najednou v tom, kdybychom mohli vrátit čas. Vlastně jsem za to i rád, že lidé nemůžou vracet čas. Pokud bychom každého zachraňovali, tak by ho podle mě stejně osud dohnal, ale nemůžu říkat, že to tak je.
O každou vteřinu jsme starší a už nikdy čas nevrátíme. Pokud se to někomu podaří, doufám že neudělá v přírodě velký problém, Opět na minulost spoustu filmu a scén z filmů, kde se vracel čas. Hodně se mi líbila scéna z filmu Na hraně zítřka, kde se hrdina furt probouzel, jelikož ho vždy zabili, tak on se na to vytrénoval a pak neumřel. Nebo třeba Doctor Strange, ale tento film už je moc sci-fi, ale myšelnka je hodně dobrá.
Jsem rád, že nikdo nevrací čas, protože by tím porušil přírodní zákony. Stejně je tu mnoho vesmír a existuje i vesmír astrálního cestování. V astrálním vesmíru si můžeme prohlédnout své vzpomínky i chvíle, které nám přišli pěkné. Ovšem pokud do něj chcete vstoupit, musíte udělat astrální rituál. Vše je ale možné.
Děkuji za přečtení

Kam dál